Lokalita se nachází na jižním okraji obce, původně se jednalo o zemědělské plochy. Pozemek je mírně svažitý jižním až východním směrem. Jeho jižní hranice tvoří přirozené úžlabí terénu, hned proti řešeným parcelám se terén opět zvedá, nachází se tu plochy se vzrostlou zelení. Ze severu lemuje lokalitu pás bytových domů o čtyřech podlažích, z východu sousedí pozemek se zahradou mateřské školy. Směrem na západ tvoří horizont původní zemědělské plochy s ostrůvky vzrostlé zeleně. Pozemek obytného souboru je zřejmého podélného tvaru, směrem k jihozápadu se zužuje do výrazné špičky. Podélnou osu lokality tvoří hlavní komunikace souboru, na kterou jsou napojeny všechny navrhované domy. Ulice tvoří tvar širokého písmene U, zakončena je obratištěm a plochami určenými pro parkování osobních automobilů. Na stávající bytové domy přístupné z ulice Antonína Smutného navazuje obytný soubor dvěma novými bytovými domy, z nichž jižnější je předmětem této dokumentace. Směrem do jihozápadního cípu se zástavba rozvolňuje prostřednictvím rodinných domů. Převládá zde řadová zástavba, která je doplněna dvojdomy a několika solitérními domky.
Navrhovaný bytový dům svojí hmotou reaguje na dům ležící naproti přes ulici. Ten kopíruje zatáčku komunikace, takže jeho průčelí svírá výrazný tupý úhel. Směry dané touto situací se projevují na řešeném domě ve vnějším oblouku komunikace větší půdorysnou plochou. Dům se tedy výrazně rozevírá, vznikají tak dvě základní hmoty, které jsou spojeny vnitřním traktem. Dům současně využívá maximum plochy, která je pro něj určena tak, aby dodržel veškeré odstupové vzdálenosti od hranic pozemku i sousedních rodinných domů. Objekt je zapuštěn ve svahu, takže v nejvyšším bodě terénu je suterén zcela zapuštěný, směrem na východ svah klesá, dům tedy odhaluje i podzemní podlaží. Výška objektu je shodná s bytovým domem protějším i s výškami stávajících panelových domů. Směrem do svahu vyrovnává výšku rodinných domů. Vzhledem k těmto příznivým poměrům je možné osadit i čtvrté nadzemní podlaží, které je ovšem natolik ustoupené od hlavních fasád, že zabírá minimum půdorysné plochy pater spodnějších.
Dům je architektonicky začleněn mezi stávající novostavby navržené jinými autory, respektuje však jejich rukopis a přiznává vlastní originální prvky tak, aby nenarušily čistotu koncepce celého obytného souboru. Nejvýraznější je tedy opět bílá fasáda, kterou v tomto případě doplňují plochy šedé. Obojí je vkusně rozčleněno okny, která jsou zvýrazněna dřevěnými plochami. Plastičnost a nezaměnitelnost domu tvoří samotný půdorys, citlivá hra s objemy jednotlivých pater, zapuštěné lodžie nebo předsazená podlaží, která opticky dům snižují a přiměřeně začleňují do okolní zástavby. Zároveň dodávají domu potřebnou dynamiku, zejména jižním směrem opticky dům protahují a jasně definují členění domu za základní hmoty. Tedy dvě bílá křídla svírající vnitřní trakt, který lemovaný balkony a co nejvíce zlehčený velkými okenními plochami tvoří pocitově potlačenou hmotu; dům tak i přes svůj výrazný půdorys působí velice vzdušně, nehrozí zde pocit stísněnosti, všechny byty mají před svými okny dostatek volného prostoru. Nejspodnější podlaží využívá plochy, která je k dispozici a tvoří tak masivní základnu postupně ubývajícím patrům nad ní. Základní hmoty domu jsou doplněny opěrnými zdmi a zídkami z betonu či gabionu.
Situačně dům kopíruje uliční čáru rodinných domů, od komunikace je tedy dostatečně vzdálen natolik, aby zde vznikl pás kolmých parkovacích stání. Ta obíhá chodník, který umožňuje přístup k jednotlivým vstupům do domu a tvoří před ním rozptylovou plochu. Hned na začátku obytného souboru je podél domu navržena komunikace s podélným parkingem, směrem vzhůru po komunikaci je dům dopravně napojen rampou do podzemních garáží. Souběžně s ní vede do domu jeden ze dvou vchodů. Ten druhý je umístěn dále, v půdorysném lomu uliční fasády. Svislá komunikační jádra jsou tvořena v obou případech přímočarým schodištěm a výtahem. Výjimku tvoří schodiště ze suterénu jižní části, které je smíšenočaré. První podzemní podlaží je tvořeno směrem ke svahu garážemi, které jsou lemovány technickými prostorami domu. Směrem jižním a východním jsou orientovány byty mající možnost vlastních zahrádek, které jsou lehce pod úrovní okolního terénu. Hranici zde tvoří opěrná zídka. K dispozici je na tomto podlaží šest bytů různých kategorií a velikostí, z nichž každý má vlastní zahradu nebo atrium. První nadzemní podlaží je v úrovni přístupového chodníku. Je tvořeno částečně technickými prostorami (sklady bytů, kolárna), ale především sedmi byty. Nejzápadnější byt má přístup na zahradu, byty ve středním křídle mají k dispozici prostorný balkon. Podlaží druhé a třetí se skladbou bytů liší minimálně, horní z nich už ovšem ztrácí na svém objemu, dům jde zde rozdělen terasou na dvě hmoty. Střední část navíc ustupuje. Poslední, čtvrté nadzemní podlaží, již tvoří pouze jediný byt, který se otvírá na všechny strany. Celkový počet bytů je 31, k dispozici je 25 parkovacích stání (celkem v garáži a na terénu). Projekt počítá, že další odstavná stání budou na konci páteřní komunikace souboru. Návrh nabízí byty čtyř kategorií, přičemž v rámci každé z nich je možné nalézt byty různých velikostí. Projekt tak může oslovit širokou škálu zájemců. Většina bytů má terasu nebo přímo zahrádku, v jejich dispozicích je kladen důraz na dostatek úložných prostor a logické umístění jednotlivých místností. Spolupráce: ing. arch. Zdeněk Dvořáček (stavební čásr, vizualizace), ing. Michal Jordán (statika), ing. ing. Olga Neuvirtová (ZTI), Ivan Drápal (topení), Ivo Mach (VZT), Milan Laťák (EL), ing. Moroslav Fabián (PBŘ).