Budova děkanátu Přírodovědecké fakulty je součástí areálu bývalého chudobince, který byl ve dvacátých letech minulého století podle rozhodnutí rady města nabídnut jako provizorium vznikající Masarykově univerzitě. Původní zaopatřovací ústav císaře Františka Josefa, jehož základní kámen byl položen v červnu roku 1892, zaujímající rozlohu tří hektarů se stal nedílnou součástí postupné expanze středu města a významným městotvorným prvkem. Tehdejší administrativní pavilon vznikl v ose areálu s přímým vstupem z půvedně Giskrovy, dnes Kounicovy ulice. Na ní pak navazovaly ve středu další provozní budovy, které po bocích symetricky obklopovaly ubytovací pavilony. Od 20. let minulého století, kdy Přírodovědecká fakulta vznikla se funkce budovy měnila a s rozvojem fakulty v meziválečném období, kdy nebyly uskutečněny plány na vybudování nového univerzitního kampusu, byl pavilon využíván jako děkanát této nejstarší Přírodovědecké fakulty u nás. Situace po 6-ti letém uzavření Masarykovy univerzity během druhé sv. války a změně politického systému u nás byla z hlediska Přírodovědecké fakulty specifická. Jako jedna z mála fakult MU zůstala v původních prostorách areálu a též díky existenci botanické zahrady bez možnosti přirozeného rozvoje. Necitlivým adaptačním zásahům včetně příkladného socialistického zásahu na exteriéru a vnitřních úpravách v předrevolučním období nebyla uchráněna ani tato budova. V nově rekonstruované budově došlo k provozně dispozičním změnám, spočívajícím zejména v přímé vazbě provozních místností děkanátu na centrální komunikační prostor. Veřejné prostory budovy byly citlivě doplněny interiérovými prvky ve vazbě na původní restaurované konstrukce. Podlahám byl vtisknut původní ráz v kombinaci kamenného schodiště a teracového povrchu v odpovídajících barevných odstínech. Dveře a okna byly navrženy dle původních zásad v totožném matereiálovém provedení. Důraz byl kladen na detaily zámečnických výrobků jak repasovaných tak novodobých. Interiéry jsou koncipovány v elegantním duchu, v pozorovateli vyvolávajícím pocity prvních prvorepublikových návštěvníků školy. Architektonicé a stavební řešení bezezbytku koresponduje se soudobými požadavky na moderní provoz školského zařízení zejména z hlediska bezbariérového provozu a přehledné dispozice v návaznosti na vnitřní orientační systém objektu, který byl součástí celkového návrhu rekonstrukce. Vstupní prostory děkanátu byl přestavěny včetně stropu 1PP a schodiště tak, aby byl umožněn bezbariérový přístup k výtahu. Z hlediska exteriéru byl budově ponechán historizující výraz umírněné fasády, jejíž střídmá tvář v kombinaci okrově žlutých odstínů evokuje sociální využití bývalé funkce budov i současný seriozní výraz akademického prostředí. Jednota architektonických detailů v neorenesančně jasné horizontalitě a klasicistní přísnost až strohost soustavy budov pozitivně spolupůsobí s noblesou až vyzývavostí sousedních secesních staveb a směle konkuruje nejvýznamnějším zástupcům historismu brněnského hradebního okruhu. Bílá dobová okna byla vhodně doplněna tvaroslovnými prvky mříží, zábradlí anglických dvorků, vstupníích dveří, klempířských va zámečnických výrobků, střešních krytin, navrženými ve shodě s řešením areálu Přírodovědecké fakulty. Spolupráce na projektu: Kovoprojekta Brno, a.s., (DSP), Projekční architektonická kancelář, spol. s r.o (DPS).
