Architektonická kancelář - Ing. Arch. Petr Davídek, autorizovaný architekt

Jednací sál se nachází ve 4. NP budovy rektorátu Masarykovy univerzity. Cílem návrhu je rekonstrukce současného, nevyhovujícího sálu, vyřešení chodby a vstupních prostor samotné zasedací místnosti včetně přiléhajícího WC. Základní koncept uspořádání jednacího sálu vychází z dispozice prostoru, který má půdorys cca v jedné třetině délky zúžený schodištěm. Z této nepravidelné dispozice vychází i základní rozvržení řešeného interiéru. Centrální prvek tvoří tvarově atypický stůl, který svou hmotou kopíruje obě rozdílné části místnosti, zároveň je však spojuje do celistvého prostoru. Stůl je zhruba v polovině délky rozdělen na dvě části pro lepší přístupnost k celkem 50 židlím. Konstrukce stolu je kryta lakovanými a skleněnými plochami, které vytváří ze stolu jednotný, ucelený a elegantní dominantní prvek, který podtrhuje přísný a čistý ráz celé místnosti. Elegantní křivka stolu zároveň vymezuje vstupní prostor, který slouží hned k několika účelům. Kromě rozptylové funkce se zde nachází místa pro odkládání oděvů a zavěšená skříňka plnící funkci jakéhosi barového pultu. K výrazné změně došlo i z hlediska propojení přístupové chodby a samotného sálu. V současnosti lze do jednací místnosti vejít dvěma dvoukřídlými dveřmi, z nichž jsou využívány pouze jedny. Právě tento vstup zůstává v návrhu zachován, pouze současné dveře nahradí jednokřídlé. Zbytek otvoru ve stěně je využit jako prostor pro umístění barelu s pitnou vodou. Přístup k tomuto zařízení je umožněn skleněnými dvířky.

Dveřní křídlo tvoří výrazný prvek a spolu se šatní skříní zvýrazňuje vstupní prostor do sálu. Druhý otvor po zrušených dveřích dostane funkci šatní skříně. Výklenek je z části kryt pevným zasklením z neprůhledného skla. Pro odkládání oděvů slouží i roh u vstupních dveří. Tento kout je částečně kryt skleněnou pevnou příčkou a posuvnými dveřmi z téhož materiálu. Oba úložné prostory jsou řešeny a umístěny v prostoru tak, aby bylo umožněno pohodlné odkládání a odebírání oděvů aniž by docházelo ke kolizím i při plném počtu zasedajících. Mezi oběma šatnami je umístěna skříňka, která tvoří jádro volného rozptylového prostoru zasedací místnosti. Materiálovým řešením koresponduje s ostatními prvky interiéru, splňuje tak i požadavky na dostatečně reprezentativní charakter prostoru. Celou kompozici doplňuje originální umělecké dílo, symbolizující jednotlivé fakulty, které tvoří Masarykovu univerzitu. V rohu místnosti je pak na skleněném panelu umístěno samotné logo univerzity. Tu dále v místnosti reprezentuje obraz T. G. Masaryka, který je umístěn na stěně v čele stolu. Naproti obrazu, na druhé straně sálu je umístěno promítací plátno. Nejdelší stěnu, která je pravidelně členěna okenními otvory, kryjí posuvné japonské stěny. Výrazným prvkem je v navrženém interiéru i akustický podhled, který svým tvarem kopíruje zasedací stůl a svým členěním umožňuje umístění zářivek. Celý prostor jednacího sálu je navržen v jednoduchém elegantním rázu, zvoleny jsou světlé, ušlechtilé materiály. Prostor tak působí velmi vzdušně, čistě a vytváří seriózní základnu pro funkci, pro kterou je určen. Stejně jako ústřední sál jsou řešeny i prostory, které na něj těsně navazují. 

Velkou změnu v návrhu prodělává část chodby, která je vyčištěna od současných tmavých a nevzhledných dřevěných obkladů. Prostor tak získá stejně čistý a vzdušný charakter jako zasedací sál. Dominantním prvkem je tu galerie bývalých a současných rektorů univerzity umístěná v mělkém výklenku vlevo od vstupních dveří do sálu. Fotografie jsou nasvětleny, vitrína tak dodává úzké chodbě potřebné světlo. Mezi jednotlivými portréty rektorů jsou umístěna loga všech příslušných fakult i samotné univerzity. Ta budou postupem času doplněna portréty nových představitelů školy. Pro zakrytí nevzhledných rozvodných skříní jsou použity textilní rolety s motivy univerzitních insignií doplněných textem. Elektrorozvaděče jsou tak snadno přístupné. Naproti této stěně je navržena dřevěná zavěšená lavice s třemi polstrovanými sedáky, celou kompozici doplňuje květinová dekorace a pás skleněného obkladu stěny. Nově jsou navrženy i vstupy do kuchyňky a WC. Jsou tvořeny skleněnými příčkami s dveřmi, které svojí výškou dosahují až ke stropu, prostoru tak dodávají na významu a propouští do chodby přirozené světlo. WC je pak řešeno velmi čistě až stroze, nachází se tu pouze nezbytné zařizovací předměty, výrazné prvky pak tvoří velké zrcadlo, které prostor opticky rozšiřuje, bílé zástěny a černá velkoformátová keramická dlažba a obklad. Velmi důležitou roli hraje v návrhu interiéru kvalitní osvětlení. Jako hlavní zdroj světla v jednacím sále jsou zvolena zářivková svítidla, která jsou umístěna v úrovni podhledu. Společně tak vytvářejí zajímavý prvek celého interiéru a vymezují hlavní prostor sálu. Barová skříňka s uměleckou skulpturou je osvětlena čtyřmi reflektory umístěnými v podhledu. Obě šatny jsou osvětleny bodovými svítidly v podhledu. Na chodbě jsou umístěna stropní svítidla, vitrína s portréty rektorů je zespodu a shora světlena zářivkami. Prostory WC jsou osvětleny bodovými svítidly pod stropem. Podlahu jednacího sálu i přístupové chodby tvoří koberec s výrazným proužkovaným vzorem v černém, šedém a modrém odstínu. Koberec dodává interiéru příjemnější a teplejší nádech, vhodný je i z akustického hlediska. Většinu stěn tvoří bílá omítka, povrch stěny s promítacím plátnem je opatřen stěrkou imitující pohledový beton. Je zvolen výrazný, přesto elegantní vzor, který oživuje řešený prostor. Stejný povrch je zvolen i u stěn v šatnách a při vstupu do sálu. Výraznou roli hraje v interiéru sklo. Objevuje se zde na dělících příčkách, obkladech, posuvných dveřních křídlech i na nábytku, zejména pak na jednacím stole. Příčky a dveře vedoucí do kuchyňky a na WC jsou také skleněné, neprůhledné. Významnou roli v návrhu hraje textil. Objevuje se jak na poloprůhledných předokenních posuvných roletách v sále, tak i na chodbě v podobě krycích pásů s potiskem. Společně s kobercem dodávají prostoru ostatní textilní prvky útulnější charakter. Světlá výška místnosti je snížena sádrokartonovým podhledem, ten je dále doplněn tvarově originálním podhledem tvořeným deskami z akustického materiálu. V návrhu se objevuje i dřevo, především pak jako materiál, dveří, lavice na chodbě a skříňky v sále. Podlaha na WC je keramická, tvořená velkoformátovou dlažbou. Stejný formát a barva se objevuje i na obkladu stěn. Základní nosnou kostru jednacího stolu tvoří ocelové profily, nohy jsou obloženy deskami MDF s lesklým černým nátěrem. Pracovní desku stolu tvoří světle šedé lamino. Mezery mezi polovinami stolu jsou vyplněny laminátovými deskami obloženými lakovaným sklem. V přípojných místech jsou umístěny otvory pro zapojení monitorů, stejně tak je v deskách s černým nátěrem umožněn přístup k rozvodům výpočetních technologií. Konferenční židle jsou zvoleny z lehké ocelové konstrukce s černým polstrováním, se zády z černé síťoviny. Poskytují tak dostatek pohodlí i při delších jednáních. Nedílnou součást návrhu tvoří kovové lišty s háčky v šatnách, originální umělecké dílo, typové promítací plátno, stávající obraz v novém dřevěném rámu či čtecí pult umístěný na barové skříňce. Důležitým aspektem při návrhu sálu je volba výpočetní techniky. Na stole je v přípojném pásu umístěno celkem 20 monitorů usnadňujících komunikaci při jednáních. K prezentaci slouží i projektor s promítacím plátnem. Technologie zapojení monitorů je řešená v rámci stolu, který umožňuje uschování hlavního počítače i manipulaci s vedením kabelů. Spolupráce na projektu: ing. arch. Josef Pospíšil (interiér), ing. arch. Zdeněk Dvořáček (interiér), Ondřej Fiala (stavební část), ing. Iva Hažmuková (statika), Stanislav Pergler (VZT), ing. Olga Neuvirtová (ZTI), ing. Pavel Caha (topení), Milan Huk (rozpočet).