Čárkový kód – časová osa, fenomén technického vývoje formou parametru výrobků, běžných spotřebních předmětů ale také knih, jako výsledný produkt přírodních věd ve spojitosti s cestou v čase, ohlédnutím za významnými mezníky v dějinách Přírodovědecké fakulty a Masarykovy univerzity, to je doslovný podtext architektonického řešení budovy knihovny. Čárkový kód, tvořený vertikálními pásy z pohledového betonu a skla, reguluje intenzitu denního světla, tepelné parametry otevřené severozápadní fasády studoven, orientovaných do klidových partií zahrady a přechází v celistvý, plný, materiálově shodný obvodový plášť této hlavní třípodlažní hmoty objektu, orientované k jihozápadu k rušné Veveří ulici, jejíž jižní nárožní část je prosklená s předsazenými hliníkovými slunolamy. Původní, rekonstruovaný objekt knihovny pak uzavírá mírným uskočením výškovým i půdorysným objekt knihovny z ulice Veveří, materiálovým řešením fasády je pak výraznější - předsazený béžovo-oranžový keramický plášť s ustupující fasádní plochou z pohledového betonu, proporčně upravená okna v přírodním provedení s předsazenými hliníkovými slunolamy, shodným způsobem je pak řešena dvorní fasáda auly. Vlastní objekt knihovny – volné výběry a zázemí, situovaný v prostoru mezi aulou a sousedním pavilonem, její nadzemní část (tato část je podsklepená) je tvořený dvěmi hmotami. Vyšší, čtyřpodlažní je opláštěna dřevěnými fasádními panely, služební schodišťový prostor je řešen s předsazenou fasádní plochou z pohledového betonu, zastřešení služebního vstupu je hliníkovou prosklenou rámovou konstrukcí, horizontální okna jsou řešena v přírodním provedení s předsazenými hliníkovými slunolamy. Nižší, třípodlažní část se vstupní halou je opláštěna celoskleněným obvodovým pláštěm s předsazenými hliníkovými slunolamy, resp. s vnitřními čtvercovými textilními roletami, který v horních podlažích přechází na objekt studoven, kde je opláštění zakončeno dřevěnými fasádními panely se světelnými hodinami, parter pod hodinami je tvořen prosklenými vstupy umístěnými ve stěnách z pohledového betonu, příchod k aule je zvýrazněn vertikálním pásem čtvercových svítidel. Vstup do knihovny, tvořený kruhovým proskleným zádveřím, je zastřešen visutou hliníkovou prosklenou rámovou stříškou. Z dvorní části je objekt knihovny řešen principiálně shodným způsobem. V přímém vztahu s hlavní fasádou je řešen předprostor knihovny – subnáměstí. Vertikála čárkového kódu přechází v horizontály stupňů svažujícího se prostranství, tvořící vrstevnice na kterých jsou střídavě umístěny barevné, prosvětlené lavice, stojanová svítidla, umělecké artefakty a plastiky, kamenné osvěžovací fontánky. Plocha je prostřídána mělkou pochůzí vodní kaskádou s lavičkami, kameny.... neustále rotující vodní hladina dává do pohybu relativně statická čísla dynamické doby. Na úpatí čárkového kódu vede dlážděná cesta – rampa, kde je kamenná dlažba střídavě nahrazena bronzovými deskami, tvořící významné letopočty fakulty a univerzity, odkazy k letopočtům budou zasazeny v bronzových tabulích do fasády podél rampy. Subnáměstí je napojeno na systém cest botanické zahrady, stávající vzrostlá zeleň se prolíná s nově upravenými plochami tohoto prostranství. Prostor dvorní části je pojednán též stupňovitě včetně venkovního mobiliáře, tak aby byl umožněn únik z objektu auly, současně bude sloužit k venkovnímu pobytu studentů před výukou v aule v návaznosti na vstupní prostory před posluchárnou. Spolupráce: ing. arch. Dušan Knoflíček