Architektonická kancelář - Ing. Arch. Petr Davídek, autorizovaný architekt

Cílem rekonstrukce předního domu Nové scény Národního divadla v Praze je zvýšení kvality funkčnosti a provozu interiérů odrážejících dobu sedmdesátých let 20. století. Návrh v maximální míře respektuje realizaci architekta Karla Pragera, zároveň však do budovy vnáší osvěžující dech současné architektonické tvorby. K prolnutí dvou různých pohledů na interiérový design dochází v rámci celé řešené části stavby, přesto je vytvořen jednotný, přehledný a funkční prostor splňující požadavky divadelní budovy současnosti. Návštěvníka při vstupu vítá nová plastika zobrazující umělce všech divadelních žánrů, kteří doprovázejí hosta při jeho cestě za kulturním zážitkem. Rekonstrukce interiéru tedy prostupuje stavbou od samotného vstupu do budovy, přes vstupní halu v přízemí, prostory ve druhém a třetím podlaží až po ústřední foyer ve čtvrtém podlaží. K prolnutí nových prvků s původními tak dochází v jakési linii, která se postupně rozvíjí a vypráví návštěvníkovi poutavý příběh při jeho putování. Stejně jak vypráví legenda o řeckém dramatickém básníku Thespidovi, který táhl svou káru s rekvizitami, táhne návrh divadelní umělce od samotného počátku až do hlavní síně divadla. Od kočovného umění až do vrcholného a vysněného útočiště všech divadelníků. Ústřední motiv putování postupuje vzhůru v podobě abstraktního pláště symbolizujícího tělo baletky rozehrávající představení přicházejícím návštěvníkům, kteří se pak v posledním podlaží stávají nezbytnou součástí celého děje. Tělo baletky se stává zástupcem putujících herců, kteří svou cestu započali na zmíněném vstupním portálu. Současnou uvítací plastiku Laterny Magiky zde tedy nahradí nový vstupní motiv doplněný o logo Národního divadla na svislé světelné lince, která zvýrazňuje význam stavby i samotný koncept rekonstrukce. Paprsek světla mířící k nebi symbolizuje Thespidovo putování, cestu herců za slávou, běžný život lidí spjatých s divadlem či jejich vzájemnou komunikaci. Symbolizuje cestu myšlenek, vizí či scénářů ze všech koutů zeměkoule do samotného divadla. Tento abstraktní obsah se proměňuje v místě jeho doputování k divadelní budově, a sice zmíněného vstupního portálu s herci novodobé Thespidovy káry. Tento symbol se zhmotňuje v posledním podlaží v podobě zastřešení míst k odpočinku diváků, jakožto herců každodenního života. Pošramocený, zlomený vzhled káry se stává důkazem strastiplné cesty k realizaci myšlenky v divadelní představení, je však stále funkční, připravena k další cestě za úspěchem. Spolupráce: ing.  Jaromír Grgulák, ing. arch. Josef Pospíšil, ing. arch. Ondřej Aust, Vavřinec Kindera, ing. arch. Zdeněk Dvořáček, ing. arch. Helena Říhová, ATEH, spol. s.r.o. (osvětlení), ing. Miroslav Kadrnožka (EL), Ivo Mach (VZT).

Divadelní umělci všech žánrů stoupají ústředním schodištěm zastoupeni elegantními křivkami baletky, jejíž paže se rozpínají v hlavním foyer divadla v nejvyšším podlaží. Celá kompozice uctívající ladnost těla tanečnice je tvořena rozmístěním originálních svítidel, která v nejvyšším podlaží uzavírají schodišťový prostor i návštěvníkovu cestu za představením. Reprezentativní vzhled samotného schodiště zůstane zachován, temně zelený obklad tvoří jeden z charakteristických prvků celého interiéru a dodává prostoru na honosnosti. Každé podlaží je navrženo s ohledem na příslušnou funkci. Vzhled každé úrovně odpovídá nezbytným požadavkům, zároveň je celý interiér řešen ve stejném duchu, v každém podlaží se nachází sjednocující prvky. Výrazný motiv přízemní haly tvoří pravidelně členěný podhled, jehož charakteristická žebrová tvář se stala jedním z ústředních prvků navržené rekonstrukce. Podhled pouze omládne, získá bělostný vzhled a jeho plocha plynule přejde do svislé stěny. Vytvoří tak jednotný prvek, který zastřeší dva recepční pulty. Ty tvoří osamocené organické bloky ve světlém prostoru a svým výrazným zabarvením jasně určují provozně funkční potřeby vstupní haly. Pulty jsou uzamykatelné, po začátku představení je tedy lze uzavřít shrnovací roletou a tržbu přenést do zázemí, pulty jsou pak návštěvníkům nedostupné a v bezpečí. Celý prostor je vyčištěn, vytváří dostatečnou rozptylovou plochu před recepčními pulty. Druhé nadzemní podlaží vytváří jakýsi meziprostor vhodný pro umístění výstavní funkce. Plocha podlahy i podhledu je členěna pravidelným rastrem kotevních bodů, mezi kterými lze napnout lanka pro připevnění vystavovaných panelů. Systém je vhodný pro svoji variabilitu umístění nosných lanek, je tak možno vystavovat exponáty různých rozměrů, v ortogonálním i diagonálním směru. Kotevní body lze skrýt, prostorem je tedy možno bez problému procházet a vnímat pouze vystavovaná díla. Systém umožňuje vystavovat jak plošné tak i prostorové exponáty. Nezbytné je i umístění originálního sedacího mobiliáře, který tvoří barevné svítící body a oživuje prostor.

Následující podlaží v sobě zahrnuje provoz kavárny a šatnu pro odložení oděvů. I v této úrovni se dominantním prvkem stává přírodně bílý žebrový podhled, který opět v zadní části přechází do svislé stěny a vytváří barový prostor kavárny. Barový pult tvoří výrazné podélné těleso, jehož dominantní délka nahrazuje výšku, kterou prostor ztrácí z důvodu snižujícího se stropu. Bar tedy i přesto nabývá na významu a jasně vymezuje funkci, pro kterou je určen. Umístění pultu z obou stran uzavřeného novými bloky se zázemím kavárny symetricky koresponduje s dvěma hmotami schodišť, které vymezují průhled na bar již od hlavního schodiště. Závěr této pohledové osy tvoří grafika umístěná právě na přední skleněné ploše barového pultu. Zářící motiv již zdálky upozorňuje a přitahuje návštěvníky a umožňuje jim snadnější orientaci v rozlehlém prostoru. Zmíněné bloky s vertikální komunikací jsou tedy v návrhu využity při komponování nových prvků, jasně určují a zároveň zvýrazňují jejich umístění. Kubusy člení prostory kavárny, ve kterých je rozmístěn nábytek tak, aby splňoval požadavky na kavárenský provoz. Lze využít posezení přímo v centru kavárny, u oken s výhledem či poblíž schodiště s přehledem o okolním dění. Celkem je k dispozici cca 60 míst k sezení. Navíc lze využít i možnosti krátkodobého odpočinku na několika sedadlech umístěných v prostoru. Návštěvníci sedící v linii uliční či dvorní prosklené fasády mají navíc možnost sledovat ploché obrazovky zabudované ve stěně schodišťových bloků. Bezrámové obrazovky tvoří svislý pás na celou výšku místnosti v stávajícím mramorovém obkladu. Lze na nich promítat záznamy z představení, zkoušek umělců, program divadla či samotnou texturu mramoru, kdy stěna bude působit nenarušeně, obrazovky bez rámů nebudou patrné. Stejný kompoziční princip jako u baru se objeví i u šatního pultu (250 míst), který bude opět světelně výraznější než okolí a bude tak upozorňovat návštěvníky na svoji funkci. Společně s barovým pultem tvoří šatna dva ústřední záchytné body celého prostoru, který jej oživují, zároveň vymezují dva charakteristické provozy tohoto podlaží. Světlý podhled opět dodává těmto barevným blokům nezbytný prostor pro existenci, sám tvoří prostředí pro umístění osvětlovacích prvků i otvorů vzduchotechniky.

V návrhu jsou zčásti zachovány materiály, které dodávají současnému interiéru charakteristický zjev. Ty jsou doplněny o prvky v současném pojetí, využito je tradičních i moderních materiálů, které odrážejí současné trendy. Vstupní kovová plastika je tvořena přírodní surovou (šedo-černou) nerez konstrukcí.Originální podhled vstupní haly je tvořen konstrukcí z mdf desek. Bílá lesklá barva kontrastuje s červenou hmotou recepčních pultů, které jsou vytvořeny z corianu či z PUR pěny s lesklým povrchem. Otvory podhledu jsou vyplněny skleněnou pískovanou deskou, která tvoří kryt svítidlům. Prosklená stěna za pulty je kryta průsvitnou folií s potiskem zobrazujícím portréty architektů J. Zítka a K. Pragera. Temnou atmosféru výstavního prostoru ve druhém podlaží je potřeba odstranit celkovým prosvětlením a rozjasněním většiny konstrukcí. Vyniknou tu tak barevné hmoty polyetylenového sedacího nábytku, které prostor doplňují a oživují. Třetí podlaží je materiálově řešeno podobně jako přízemí, stejně vytvořený podhled spolupůsobící se současným tmavě zeleným mramorem. Celý prostor je opět prosvětlen a doplněn o tělesa barového a šatnového pultu. Přední plochy těchto hmot jsou z pískovaného skla s čirými plochami, které vytvářejí organickou grafiku. Na stěně za šatním pultem je navržen skleněný podsvícený obklad ze stejnou grafikou, obklad je použit i na kratších stěnách schodišťových bloků. Současný koberec je nahrazen novým, ve hladkém provedení, ve světle fialovém odstínu. Vzhledem k významnějšímu postavení je čtvrté podlaží kryté odlišným podhledem, který působí okázalejším dojmem. Tvoří jej plastická lesklá folie (např. Barrisol) s rozesetými bodovými svítidly. Materiál tvoří lehkou skořápku nad celým prostorem, různě se vlní, jeho plasticita vrcholí nad schodištěm čočkovitým průhybem, který tvoří střed skupině dominantních svítidel. Konstrukce symbolizující Thespidovu káru je vytvořena transparentním prosvíceným materiálem s výraznou prosvětlenou hranou. Stejný materiál se objevuje na tělese barového pultu. Výraznou roli hraje v interiéru sklo, které dodává prostoru pocit elegance a vzdušnosti. Sklo s grafickými motivy se objevuje na přední desce baru, především pak jako obklad na stěně sousedící s divadelním sálem. Výraznou roli tu získala i tapeta, která tvoří pozadí pro konstrukci káry. Originální grafické ztvárnění doplňuje zmíněné materiály i stávající zelený mramor, který je v maximální šíři zachován ve všech podlažích. Spolupráce na projektu: ing. Jaromír Gargulák, Josef Pospíšil, Ondřej Aust, Vavřinec Kenderta, Bc. Zdeněk Dvořáček, Bc. Helena Říhová, ATEH, spol. s r. o. (osvětlení), Soning Praha a.s. (akustika), ing. Miroslav Kadrnožka (silnoproudé a slaboproudé rozvody), Ivo Mach (VZT).