L O K A L I T A Na samém okraji města Brna, poblíž centra původní zástavby Líšně, je navržen obytný soubor Zahradního města. Ve stále více zastavované moravské metropoli roste nedostatek volných a zelených ploch, což vede ke snaze realizovat bydlení, které bude takových ploch nabízet dostatek. Právě projekt Zahradního města splňuje požadavky náročných klientů, kteří chtějí bydlet ve městě, zároveň však touží po domě se zahradou, po klidu a příjemném prostředí. Brněnská část Líšeň, která je dobře dostupná s centrem města, má zároveň velice blízko do nezastavěné přírody. Těsné sousedství s atraktivním Mariánským údolím, blízkost literárního kraje lišky Bystroušky, či nedaleký Moravský kras dělají z tohoto projektu velice lákavou nabídku bydlení. Taková spojitost města a krajiny je vyhledávaným způsobem života dnešních lidí. Uprostřed klasické okrajové zástavby a svažitých polí se v současné době nacházejí neudržované zahrady, jeden z posledních svědků nyní již dávných časů, ke kterým se stále častěji vracíme. Proč tedy této ladem ležící půdě nevěnovat pozornost a nezajistit jí důstojnou rekultivaci? Právě to bylo jedním z impulsů, které autory vedly k myšlence Zahradního města.
K O N C E P C E Z Á S T A V B Y Název projektu pramení ze snahy zasadit kvalitní obytný soubor do prostředí původní venkovské zástavby, která se nezadržitelnou urbanizací stala součástí velkého města. Avšak vývoj lidského myšlení a způsob života zapříčinil potřebu existovat v prostředí plném zeleně, místě, kde se člověk může zregenerovat, než zase vkročí do změti tramvajových linek, spěchajících davů a troubících automobilů. Nově navržené objekty rodinných a bytových domů jsou zasazeny do původní zástavby tak, aby maximálně využívaly pozemek, zároveň však splňují všechny předepsané limity území a poskytují dostatečné množství volných prostranství. Návrh doplňuje stávající zástavbu, ctí stávající rodinný charakter. Měřítko převládající řadové zástavby rodinných domů se opakuje i v novém návrhu, je tedy jen přirozeným rozvojem původní situace v soudobém pojetí. Nově navržené domy respektují a využívají terén, vznikají tak objekty, které nebudou výškově rušit hladinu okolní zástavby. Přístup na pozemek je umožněn z nové spojnice ulic Markovičovy a Chmelnice. Z nově navržené komunikace se pak napojuje hlavní ulice celého obytného souboru zakončená obratištěm. Tato komunikace dělí řešený pozemek na jednotlivé podélné celky zástavby. Hmoty navržených domů jsou pojaty moderně, jednoduché hranaté objemy kontrastují s klasickou zástavbou, navozují městský charakter. Zároveň však autoři mezi ně vložili dostatek architektonických a urbanistických prvků pro klidný a bezpečný pobyt. Obyvatelé tu mají k dispozici dostatek veřejných ploch, zejména pak ve svažitém parčíku, který nabídne dostatek prostoru k využití volného času, do budoucna bude tvořit spojnici Zahradního města s ulicí Novolíšeňskou, umožní tedy přístup do souboru ze severní strany. Nová obytná zástavba je daným terénem a zmíněnou komunikací dělena na tři bloky objektů, které nabízejí typologicky rozlišné domy. Hmoty domů sledují svažitý terén, který umožňuje velmi rozmanité tvarování. Každý blok je charakteristický sám o sobě, zároveň však mají všechny tři skupiny domů stejný rukopis, celá zástavba tak působí uceleně a harmonicky.
T Y P Y D O M Ů Svažitá plocha, která byla architektům k dispozici, nabízela jednoznačné řešení stupňovitých domů, které budou elegantně klouzat po svahu. Stejně tak i rozdílně přístupné a orientované pozemky umožnily v zástavbě navrhnout několik různých architektonických typů, projekt tak nabízí velice širokou nabídku bydlení. Východní část horního bytového domu je výtvarným i konstrukčním řešením velice jednoduchá. Je zde kladen důraz na ekonomičnost domu, hmota tvoří jakýsi přechod mezi spodní částí zástavby (nadstandardní rodinné domy) a západní částí bytového domu. Je proto nejjednodušší, charakteristické architektonické motivy celého souboru se objevují především až v části západní, která tvoří plnohodnotné zakončení celé zástavby Zahradního města. Byty jsou přístupné díky dvěma schodištím, východnější z nich tvoří přístup k bytům přímo z vnitřního prostoru nebo umožňuje vstup na severní pavlač, ze které jsou přístupné zbylé byty. Některé z bytů mají terasu, případně i zahradu. Suterén tvoří zastřešená parkovací stání a sklepní kóje. Přístup k západní části bytového domu (bytové jednotky typu A, B) bude zajištěn po venkovním schodišti přes prostranství skryté mezi hmotami domu. Ten logicky kopíruje poměrně svažitý terén tak, aby svým objemem korespondoval s ostatní zástavbou obytného souboru. Vzniká zde terasový dům se střešními terasami, které nabídnou kvalitní výhled do okolí, zvětší obytný soubor a zvýší komfort bytů. Hmota domu maximálně využívá pozemku, umožňuje vznik 12 bytových jednotek, které jsou řešeny skromněji než zbylá zástavba. Všechny byty mají k dispozici terasu, některé i vlastní zahradu. Skladba bytů je zvolena v závislosti na tvaru a modelaci stávajícího terénu, lepší využití vnitřního prostoru je možné díky zadnímu atriu, které umožňuje vstup do některých bytů a zároveň jejich přirozené osvětlení. Jádrem domu je svislá komunikace, která spojuje všechna podlaží, tedy i podzemní garáže, které jsou přístupné ze závěru hlavní komunikace souboru. V úrovni 2. NP ústí schodiště do zmíněného atria, o podlaží výš je na něj napojena pavlač pro vstup do nejvrchnějších bytů. Samozřejmostí jsou skladovací kóje rozmístěné v několika podlažích či propojení všech podlaží výtahem. Celý bytový dům je materiálově zjednodušen do bílých hmot, které jsou doplněny o prvky obložené dřevem. Tyto přesahy střech tvořící v čelním pohledu písmeno L se objevují u spodních domů G, H, I, v podobných modifikacích pak v celé zástavbě. Bytový dům tedy využívá stejných výtvarných a kompozičních principů jako domy ostatní, pouze v umírněnější podobě, ne však ve snížené kvalitě architektury. Blok atriových domů severně od příjezdové komunikace nabízí bydlení vysokého standardu. Domy svojí rozlohou velkoryse využívají stavební parcelu, svým zapuštěním v terénu nabízejí terasovité dispozice s vnitřním atriem, které nabízí dostatečné soukromí. Návrh rodinných vil umožňuje prostup slunečních paprsků celým interiérem, domy nabízejí kvalitní výhled do okolí. Výrazné arkýře se stávají charakteristickým rysem domu, umožňují mu orientaci místností k více světovým stranám, ulici dodávají rytmus, oživují ji. Dřevěný obklad s bílou omítkou a pohledovým betonem vytvářejí společně zajímavou kompozici. Zástavba jižně od komunikace je tvořena deseti řadovými a jedním bytovým domem. Návrh respektuje svažitý terén, domy jej tedy terasovitě kopírují. Při pohledu z ulice domy působí jako jednopodlažní, postupné klesání terénu přidává domům na významu a umožňuje uživatelům výhled do okolí. Bíle omítnuté hmoty vkusně doplňují dřevěné obklady a kamenné stěny. Terén v závěru této řady umožnil vznik malého náměstíčka, které prostor ulice oživuje.
V L A S T N O S T I D O M Ů Ve všech domech Zahradního města je kladen důraz na kvalitní konstrukce, logické dispozice, vizuální kontakt s okolím i dostatečné množství soukromí. Rozličné architektonické tvarosloví nabízí několik variant bydlení. V zástavbě se nacházejí domy o velké užitné ploše, které uspokojí náročné klienty, kteří chtějí být reprezentováni nadstandardní architekturou, najdeme tu i řadové domy střední velikosti či byty, které vyhoví jak mladým rodinám, tak i náročnějším klientům, kteří ovšem nepotřebují velkorysé prostory. Investor umožňuje individuální přístup ke každému klientovi, domy lze nabídnout v upravených variantách, kdy stejný dům nabídne dispozici v různých velikostních kategoriích. Domy svými konstrukcemi splňují energetické požadavky, které stanovují normy, avšak nesnaží se zaujímat náročné pozice v řadách nízkoenergetických či pasivních domů. Nabízejí spíše bydlení ve smyslu příjemného pocitu, na základě potřeby lidí bydlet ve slušném a moderním prostředí. Prosklenými plochami do bytu míří spousta slunečních paprsků, se kterými však domy bojují už svojí konstrukcí, kdy horní patro půdorysně překrývá spodní, okna mají navíc k dispozici účinné venkovní stínící prvky.cky, nikoliv však monotónně.
Spolupráce na projektu: ing. arch. Zdeněk Dvořáček, ing. arch. Josef Pospíšil, ing. arch. Ondřej Aust, ing. Petr Uhrín, ing. Iva Hažmuková, ing. Petr Lamparter (statika), ing. Olga Neuvirtová (ZTI), Ing. Pavel Caha (topení), ing. Miroslav Kadrnožka (elektro), Ivo Mach (VZT), Ladislava Surá (PBŘ).